Chov octomilek

V chovu octomilek se obvykle setkáváme s druhy Drosophila hydei (větší s vyvinutými nefunkčními křídly – cca 2,5 mm) nebo Drosophila melanogaster (menší a bez křídel – zakrnělá). Existuje mnoho návodů, jak octomilky chovat, a proto můžete využít i jiné metody, zde uvádím tu nejjednodušší. Jako chovná nádoba postačí vyšší cca 500 ml kelímek, např. odřízla část PET láhve. Dále je nezbytné vytvořit tzv. živnou směs. Na vytvoření živné směsi (na cca 4 chovné nádoby) budeme potřebovat 250 ml piva, 100 g bramborového škrobu (solamyl), 50 ml vinného octu. Tyto suroviny smícháme, pokud je směs moc tekutá, přidáme více škrobu, v opačném případě doplníme vodou. Poté vmícháme čajovou lžičku sušených kvasnic. Živnou směsí poté naplníme  z cca 1/4 chovné nádoby. Do chovné nádoby dále dáme kusy dřívek, kartonu či plastu, resp. cokoliv, po čem mohou octomilky lézt. Chovnou nádobu uzavřeme nejlépe papírovým ubrouskem (látka není vhodná) a gumičkou. Pro rozjetí chovu postačí cca 30 dospělých octomilek, které se postupně rozmnoží. Chovnou nádobu udržujte při pokojové teplotě (při 30° C  se vývoj urychluje). Vývoj při teplotě cca 25° C trvá okolo dvou týdnů.

Chov zrnokazů

V chovu zrnokazů se u nás obvykle setkáváme se zrnokazem skvrnitým (Callosobruchus maculatus), který se živí fazolemi. Jedná se v podstatě o škůdce, který dorůstá velikosti cca 4 mm. Jako chovná nádoba poslouží plastový box, velikost dle množství fazolí. Do chovné nádoby umístíme tzv. mungo fazole či tzv. černé oko fazole. Tyto fazole jsou již běžně dostupné, případně je možné je sehnat v obchodech se zdravou výživou. Dále umístíme do boxu cca 30 brouků, kteří postupně nakladou do fazolí vejce a začne celý cyklus. Do nádoby dále můžeme umístit pokrčený papír, ve kterém budou poté brouci a budou se nám tak lépe vyndávat. Chovnou nádobu máme při pokojové teplotě, není nutné umisťovat žádné další krmivo a podobně. V podstatě se chovná nádoba žije vlastním životem. Noví brouci se objevují přibližně měsíci (při 30° C  se vývoj urychluje) Pokud násada brouků vymře, nemusíme mít obavu, že se chov nepodařil, jelikož ve většině případů jsou již ve fazolích vajíčka a brouci se po čase objeví.

Chov plesnivce 

Z osobní zkušenosti musím říct, že plesnivec obilní, jehož larva dosahuje velikosti okolo 7 mm je na chov a jeho vydatnost lepší než chov moučných červů. Gekon panenský obvykle sežere i dospělého jedince (brouka).  Jako chovná nádoba postačí plastový box přiměřené velikosti (cca 30 cm x 20 cm). Víko boxu je dobré z větší části vyřezat a nahradit muší síťkou. Do chovné nádoby umístíme jako podklad ovesné vločky, obilné vločky a dále pak proložky od vajec. Jako krmivo dále použijeme jablko, mrkev a podobně, avšak opatrně, aby substrát nezvlhl a neplesnivěl (proto např. umístíme na víčko). Chovnou nádobu máme při pokojové teplotě, pro rozjetí chovu je vhodné teplotu zvýšit. Celý životní cyklus netrvá ani dva měsíce, a larvy se vyvíjí okolo jednoho měsíce.

Chov švábů

Osobně preferuji plastové nádoby s uzavíratelným poklopem, abychom se nemuseli bát, že nám švábi utečou. Existuje mnoho druhů švábů, z nichž někteří dokážou lozit i po hladkém povrchu. Použít můžete také staré nepotřebné akvárium, na které si vyrobíte víko, jelikož i mezi po skle nelezoucími šváby najdete takové šikuly, kteří se z akvária dostanou po silikonu, který v rozích drží skla akvária. Setkávám se také s postupy, že někteří chovatelé natřou horní část chovné nádrže vazelínou a šváb se přes ní nedostane. Volba je nyní na vás – avšak u obou variant nezapomínejte na kvalitní větrání – větší část stropu předělat síťkou, aby byla zajištěna dostatečná cirkulace vzduchu. Osobně používám boxy se velikosti 35x35x25 cm (dxšxv), kde jsem na začátek umístil okolo 100 dospělců. V otázce substrátu se názory různí – někteří chovají na suchu a na proložkách od vajec, ale já osobně ještě preferuji asi 3 cm vrstvu lehce vlhkého lignocelu a proložky od vajec. Švábi preferují teplotu okolo 29°C a raději tmavší prostředí. S nižší teplotou se samozřejmě snižuje rychlost rozmnožování. Osobně vytápění řeším tak, že neprůhledný box mám na teráriu nad osvětlením. Chovná nádrž by se měla asi po půl roce vyčistit, jelikož může začít zapáchat. Avšak vypozoroval jsem, že při přemístění do nového prostředí se reprodukce snížila, proto dávám část starého substrátu do nového. Možná, že je to jen čistá náhoda, ale švábi se pak množí jako ve svém bývalém prostředí. Rozjetí kolonie potřebuje čas, proto ze začátku nezoufejte, že se švábi nemnoží. Švábí samice kladou malé ootéky (dle druhu, některé „rodí i živá mláďata“), které se vyvíjí asi 2-6 týdnů (dle druhu a prostředí), a z nich se poté líhnou malí švábi. Osobně ootéky umisťuji od dospělých švábů do zvláštního menšího boxu, ale v případě B. dubia do nádrže nijak nezasahuji. K otázce krmení – švábi nejsou vůbec nároční a sežerou snad vše, co jim dáte. Nezapomínejte však na pestrost stravy – čím lépe a hodnotněji šváby krmíte, tím lepší potravu poté předkládáte svým chovancům. Z potravy – ovoce, zelenina, vločky, psí granule, chléb a další. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jim chutnají krmiva pro rybičky.  Nyní už je jen na vás, pro jaký druh švábů se rozhodnete, a s kterým svůj chov začnete. Pro gekony panenské se však hodí spíše menší druhy švábů (S. tartara), případně zkrmovat jen nymfy.

Chov cvrčků

Pro udržení cvrčků při životě budeme potřebovat prostornější a vyšší nádobu s velkým množstvím otvorů nebo stačí vyřezat větší část ve víku a překrýt ji prodyšnou látkou či sítem. Dno nádoby vyplníme substrátem – oves, otruby, hobliny a podobně ale suchý substrát. Je dobré použít takový substrát, který by mohl sloužit i jako samotná potrava. Do nádoby dejme nějaké mističky, na které budeme umisťovat potravu – zeleninu (mrkev, čínské zelí, salát a jiné) či ovoce. Osobně se mi osvědčilo také krmení krmivem pro akvarijní ryby, cvrčci jsou po tom pobláznění a žerou to. Dále by v nádobě neměly chybět proložky od vajec nebo rolička po toaletním papíru – toto slouží jako úkryt pro cvrčky. Často se stává, že se cvrčci bez úkrytu napadají a požírají. Do takto vybavené nádoby již cvrčky můžeme umístit, měli by v těchto podmínkách přežít delší dobu. Častým problémem je nedostatečná cirkulace vzduchu, proto neopomínejme dostatečné větrací otvory. Také musíme nesežranou potravu často měnit, aby nedocházelo k hnití, plísni a následným úhynům. V dnešní době jsou v módě i vitamínové doplňky pro cvrčky, které je dotují vitamíny a jsou poté potřebné pro zvířata, která budeme cvrčky krmit. Tyto vitamínové doplňky bývají ve formě prášku, jež zalijeme vodou a promění se v želé a to cvrčci žerou. Jestliže bychom se chtěli pustit i do odchování cvrčků, budeme muset do nádoby umístit malou nádobku s vlhkým substrátem, kde samice budou klást vajíčka. Tuto nádobku musíme po čase dát do jiné nádoby, aby vajíčka nepožírali dospělci. U vajíček musíme dodržovat vlhko, asi po 14 dnech uvidíme malé cvrčky. Odchovná nádoba by měla být tedy vlhká (pro snadné svlékání cvrčků), obsahovat také úkryty a potravu. Asi po 3 týdnech jsou mláďata ve velikosti ½ dospělce a nyní je už můžeme přemístit do nádoby s dospělci. Odchovávat cvrčky není nijak složité, jen to potřebuje dodržet výše popsané podmínky.

Chov sarančat

Pro chov sarančat budeme potřebovat dvě větší nádrže (50x30x30 cm). Do jedné nádrže umístíme dospělce a do druhé nádrže menší a střední sarančata. Pro čerstvě vylíhlá použijeme menší uzavřený plastový box, který máme v nádrži s mladšími. Obě nádrže musí být dobře odvětrané. Přední a vrchní stranu nádrže by z velké části měla tvořit síťka, ale pevná kovová, aby ji sarančata neprokousala. Vnitřní vybavení by mělo tvořit – seno (jako podestýlka), složky od vajec, žárovka (pro osvětlení a výhřev) a na dně topný kabel (pro noční výhřev). Teplotu nádrže bychom měli udržovat v rozmezí 28° C až 30° C a to po celých 24 hodin, právě proto bude nutný topný kabel. Žárovkou svítíme od 6:00 do 20:00 a světelný kužel směřuje dolů. Vlhkost bychom měli udržovat co nejníže, nerosíme ani neumisťujeme do nádrže nádobky s vodou, dostatek vody získají sarančata z potravy. Krmíme převážně zeleninou, ovocem a travinami, saláty, čínské zelí, slupky jablek, smetánka, seno a další. Jestliže splníme výše popsané podmínky, neměl by být problém ani s množením. Při správné teplotě a nízké vlhkosti kladou samice vajíčka do námi připravených nádobek se substrátem – s vlhkým a ne mokrým. Nádobky s nakladenými vajíčky (snadno poznáme díky dírkám, které samice při kladení vyhlubují) přemístíme do malého odchovného plastového boxu a zhruba za 10 dní se derou na povrch ze substrátu mláďata. Malá sarančata poté chováme obdobně jako velká. Jakmile dosáhnou více než centimetrové velikosti, otevřeme plastový box a chováme je se středně velkými až do dospělosti, poté opět přemístíme a celý cyklus se opakuje. Existuje mnoho způsobů jak sarančata chovat, každý má zajisté svůj vlastní styl, avšak výše popsaný návod se mi osvědčil a věřím, že se osvědčí i vám ostatním.